Genetické studie ukazují, že se na vzniku podílelo Sylvánské zelené a Veltlínské červené, podobně jako tomu bylo u Neuburského, takže jsou tyto dvě odrůdy blízce příbuzné.
Je prakticky rozšířeno jen u nás a v Dolním Rakousku, kde se nazývá Frühroter Veltliner či Malvasier.
Růst je bujný a dřevo vyzrává špatně, mrazuodolnost je nízká, odolnost proti všem houbovým chorobám je též nízká. Listy jsou větší, pětilaločné a hlouběji dělené. Barva listů je světlá. Hrozen je velký, křídlatý, hustý. Bobule střední, kulatá, světle červená, neutrální chuti, s nízkým obsahem kyselin.
Nízko položené pozemky jsou pro tuto odrůdu nevhodné, na orientaci pozemku je nenáročné. Vyžaduje málo úrodné, štěrkovité půdy. Na dobrých půdách roste příliš bujně a málo plodí. Odrůda postupně mizí z našich vinic a je nahrazována cennějšími.
Víno je zlatožluté barvy, neutrální vůně, plné a s nízkým obsahem kyselin. Při vyšší cukernatosti moštů se objevují i medové tóny. Vzhledem k nízkému obsahu kyselin zraje víno poměrně rychle, a proto se ho často využívá k urychlenému zrání směsí vín této odrůdy s odrůdami pozdními, jako je Ryzlink vlašský. Protože vína postrádají osobitý výraz, jsou méně oblíbena.
Výjimkou jsou u nás vína této odrůdy ze severněji položených vinic jižní Moravy, kterým určitá osobitost nechybí.
Většinou se vína Veltlínského červeného raného doporučují k běžné denní stravě a k masitým svačinám. Veltlínské červené rané je jednou ze tří bílých odrůd vhodných k produkci „Svatomartinského vína“.
Základní charakteristika jakostního vína:
Zlatožlutá barva, velmi neutrální vůně, středně plné a harmonické víno, které nevyniká výrazným osobitým projevem.
Víno má zajímavé aromatické látky a jemné třísloviny.
