Tato odrůda se řadí mezi ty nejrozšířenější u nás, přičemž mezi modrými odrůdami zaujímá dokonce první místo, alespoň tedy co do celkové osázené plochy vinic. Nejvíce se pěstuje na Velkopavlovicku, Litoměřicku, Mostecku, v okolí Brna a Velkých Žernosek.
Charakteristika
Svatovavřinecké je původem francouzská odrůda vinné révy geneticky příbuzná s burgundskými odrůdami, jež se krom našeho území pěstuje hojně i v Rakousku a Německu, která se používá k výrobě červených vín. Takto produkovaná vína, typická svou granátovou či výrazně tmavě červenou barvou jsou, pokud se jedná o dobrý ročník, charakteristická svou plností a povidlovou vůní i chutí. Krom povidlové chutě se u nich můžeme setkat s ovocnými tóny, ovšem ne s nikterak jemnými, neboť chuť těchto vín je spíše drsnější a kyselejší. Ve vůni pak lze okrajově cítit i skořici a koření.
Tato vína jsou též velmi vhodná k archivaci, při níž dochází ke zjemnění chuti. Platí tak zde nepsané pravidlo, že čím je víno starší, tím je jeho chuť méně drsnější a jeho aroma je více ovocné.
Historie
Jedná se starou moštovou odrůdu, jež pochází z oblasti Alsaska, bývalého francouzského regionu, která je ve světě známá pod mezinárodním názvem Saint Laurent (v překladu Svatý Vavřinec). Konkrétní místo původu však není dodnes známo, nicméně vzhledem k názvu a lokalitě se jeví jako pravděpodobné, že pochází buď z Médocu z obce Laurent anebo z oblasti Var z obce St. Laurent.
První prokazatelné zmínky o ní pak sahají až do 18.století, kdy byla pěstována ještě pod názvem Schwarzer.
Do Čech se tato odrůda dostala na přelomu první a druhé poloviny 20.století, v Listině povolených odrůd ji pak najdeme zapsanou od roku 1941.
Zajímavé je, že během jejího historického vývoje a i nyní, se vedou pře, zdali ji řadit do proslulé skupiny „Pinot“ či nikoliv, nicméně většinový názor zní, že ano a i oficiálně je tak označována.
Servírování
Vína vyrobená ze Svatovavřinecké odrůdy je doporučováno servírovat k masitým pokrmům, konkrétně jejich plná a výrazná chuť nejvíce vynikne při konzumaci spolu s kořeněným vepřovým masem, zvěřinou, husou nebo například s kachnou. Rovněž se velice dobře hodí ke guláši či sýrům s intenzivní chutí a ušlechtilou plísní.
Vína této odrůdy jsou považována za univerzální, tudíž je lze podávat jak při slavnostnějších, tak i při běžných příležitostech.
Co se týče samotného podávání, tak to by vzhledem k tomu, že se jedná o červená vína, mělo probíhat při teplotě 16 – 19 °C a výhradně do skleniček určených pro tato vína, které od těch na bílá vína rozeznáte díky tomu, že jsou o poznání větší a širší.
Výroba
Jak již bylo na začátku zmiňováno, tak se jedná o nejrozšířenější a nejpěstovanější modrou odrůdu na našem území, konkrétně zabírající 9 % z celkové plochy vinic. Ta se řadí mezi středně pozdní, přičemž období sklizně začíná na začátku října. Bez povšimnutí by neměl zůstat ani fakt, že se bobule začínají vybarvovat v období, kdy má svátek sv. Vavřince (10. srpna).
Proces výroby je pak zcela totožný s ostatními červenými víny – nejprve dochází k odstopkování a drcení hroznů, jež jsou v případě Svatovavřineckého vína středně velké, husté a protáhlé, poté přichází na řadu lisování, následované kvašením (fermentací). Následně je toto víno čiřeno, filtrováno a stáčeno. Na závěr je pak případně uloženo k dozrávání či rovnou lahvováno.
