„Dáme si rosé?“ Tato otázka se linula letošní léto snad všemi zahrádkami. Lehké, svěží, s malinovými nebo jahodovými tóny, oblíbené převážně u dámského osazenstva. Jak však tento lahodný mok vzniká? Mnohdy mylně slýcháváme mícháním bílého a červeného vína.
Ano, základní rozdělení vína na „červené a bílé“ všichni tak nějak zvládáme, ale jak se vinaři dopracují jiných, zajímavých barev vína?
Výchozí surovina pro výrobu vína je jasná, modré nebo bílé hrozny révy vinné. Vše ostatní už tedy musí být v metodě. Vinaři po sklizni oddělí bobule od třapin, rozemelou je a vyrobí „rmut“, tedy rozemleté bobule se slupkami. Potud je postup stejný, onen rozdíl vzniká v mezifázi výroby moštu, tedy jak dlouho je „víno na slupkách“.
Červené, bílé, ale i růžové a ledově průzračný Klaret
Červené víno se vyrábí výhradně z modrých odrůd hroznů, a to z toho důvodu, že ty obsahují červené barvivo. Rmut se fermentuje, tzn. nechá se několik dní před lisováním stát a kvasit, tím dojde k vylouhování barviva ze slupek, které dodá vinnému moštu charakteristickou rubínovou barvu. Díky kontaktu se slupkami se uvolní nejen barvivo, ale další žádoucí látky, např. třísloviny a antioxidanty. Červená vína jsou určena k archivaci a většinou se dekantují.
Na růžová vína neboli rosé se používají taktéž hrozny modrých odrůd, ale na rozdíl od červeného vína se rmut nenechává kvasit. Ona růžová barva se získává tím, že se rmut se slupkami nechá lehce naležet, cca 4-6 hodin. Hned poté se rmut lisuje. Onen mošt tak chytne ze slupek té červené jen trochu, výsledkem je ona „růžová“. Růžové víno se pije mladé, dokud má svěží ovocnou chuť a vůni, obvykle do jednoho až dvou let od sklizně, nehodí se k archivaci. Podává vychlazené na teplotu 8-12 °C. První zmínky o růžovém víně pochází z dob řeckého lékaře Hippokrata, tedy zhruba z roku 400 př. n. l.
Bílá vína se vyrábějí z hroznů převážně bílých. Zásadní rozdíl od postupu ve výrobě červeného vína je to, že se rmut ihned lisuje. Vzniklý mošt je pak světlý. Chuť i barvu vína dále ovlivňuje, v čem víno zraje. Např. bílá vína zrající v nerezových tancích jsou chuťově svěžejší, ovocnější a mají světle zelené nebo jemně žluté tóny. Bílá vína zrající v dřevěném sudu jsou plněnější a mají barvu zlatou. Není bílé víno každé stejné.
Speciálním druhem bílého vína je Klaret. Víno je vyrobené z moštu modrých odrůd, ale taktéž je ihned zbaveno slupek. Barva Klaretu je průzračná a přitom lehce narůžovělá připomínající ledové odlesky.
Zatím ne moc známým druhem u nás jsou oranžová vína ze starodávné Gruzie
Vyrábí se z bílých odrůd dlouhou macerací (bobulí na slupkách), tedy obdobně jako vína červená. Výsledné víno získá sytou oranžovou až měděnou barvu. Ve vůni naleznete tóny sušeného ovoce nebo pomerančů. Chuť je robustní, nezvyklá. Původní výrobci oranžového vína byli Gruzínci, víno po tisíce let připravovali (macerovali) ve velkých hliněných nádobách. Tato tradiční metoda se ještě dodržuje v oblasti Katechie. Oranžovými víny se v současnosti zabývají často biovinaři a autentisté (práce bez chemie jako u našich předků). Oranžová vína se nechávají zrát v dubových nebo akátových sudech, což ještě více zvýrazní jejich barvu a robustnost.
A co třeba modré víno?
Nespokojíte-li s výše uvedenými barvami vín, nabízí se například extravagantní modré víno, které je v poslední době hitem. Přišla s ním skupina nadšenců ze Španělska. Mělo se původně vyrábět ve Francii, ale tamější vinaři nechtěli žádné experimenty a jsou věrni tradičním barvám a metodám. Vyráběno je z odrůdy Chardonnay a obarveno přírodním barvivem. Vzpomínáte si na zázračný pramen pro muže z Kameňáku? Tak přesně takovou barvu má modré víno. Jasně průzračnou modrou.
Několik barev a desítky odstínů vína
Možná někdo přijde s dalšími barvami vín, nechme se překvapit. Jak je vidno, víno nemusí být pouze červené a bílé, ale může mít i další barvy. A samozřejmě každé může mít desítky odstínů nejen dle odrůdy.
