Koncept dřevěných sudů určených pro vyzrávání vína jednoznačně není novodobou záležitostí. Ke skladování a přepravě vína se používaly tyto nádoby už za dob Keltů a starých Římanů.
Historicky se rozvinula tato dovednost specifického uchovávání vín pak především ve Francii, jež je světově proslulou kolébkou tohoto řemesla. Již v 19. století se místní vinaři naučili v Bordeaux ukládat vína do dřevěných sudů. Ta tím získávala charakteristické jemnosti a plnosti.
A podobný způsob využívají právě i sudy barrique. Česky se nazývají také barik. Tímto termínem se ve vinařské terminologii konkrétně označuje pálený sud vyrobený obvykle z dubového dřeva.
Jeho objem činí 225 litrů a má podobu štíhlé nádobý. Velikost není stanovena úplně striktně, sud může být menší, ale i větší. Nicméně nikdy by neměl mít větší objem než 250 litrů. Tak to vyžaduje i současná tuzemská legislativa.
I víno samotné se může termínem barrique také oficiálně označit. Toto označení je taktéž možné přesněji doplnit údajem o době jeho zrání v měsících nebo rocích. U zahraničních vín většinou toto označení uvedeno na etiketě není. Informace se však objevuje v popisku.
Posléze víno v sudu vyzrává. správně terminologicky se říká, že si prochází procesem školení, než se dostane do lahví. Kromě toho se barrique sudy rovněž používají i jakožto prostředek k tzv. tříbení velkých vín.
Co se vlastně v sudu odehrává? Primárně tímto procesem dochází k ovlivnění chuti vína. Víno nabírá postupným vyzráváním na komplexitě. Intenzita a příchuť dřeva se řídí jednak stupněm vypálení. Dále ovlivní výsledek to, zda se jedná o sudy použité nebo zcela nové. A samozřejmě svůj vliv na situaci má i to, jak dlouho vlastně víno v sudu strávilo.
Proč se vína ukládají do dřevěných sudů
V první řadě ležení vína ve dřevě umožňuje mikrooxidaci. Stejně tak ze dřeva přejímá charakteristické vanilkové tóny, aroma smetany i sladké taniny. Z vnitřního povrchu sudu především víno přejímá podtón pražené kávy, čokolády a karamelu.
Proč je výchozí objem sudů menší? Platí, že čím menší je plocha pro uskladnění vína, tím větší je vliv dřeva na víno. Uvádí se, že tyto sudy poskytují zhruba o 15 % více dřevitých tónů než sud o objemu 300 litrů.
Doba pro uskladnění vína v barrique sudech je ryze individuální. Záleží na jeho druhu a řádově se může takto ponechat několik měsíců až let. Průměrná doba činí 3 až 18 měsíců. Víno by však v sudech nemělo zůstávat příliš dlouho. Nadměrně intenzivní aroma je jednoznačně nežádoucí. Školení vína vyžaduje zásah zkušeného vinaře, který by měl rozhodnout o správném okamžiku, kdy je potřeba jej ukončit.

Jak se vyrábějí barique sudy
Nejčastěji se tyto sudy vyrábějí z amerického dubu bílého nebo francouzského dubu dubu zimního. Případně se též používá dub kavkazský.
Ty se vyznačují vysokým podílem aromatických látek, americký dub jich obsahuje pak 2x až 5x více. Dřevo pro výrobu sudů musí být důkladně vyzrálé.
Použít by se mělo pro výrobu sudů dřevo, které se kácí ideálně v prosinci nebo v lednu. V tuto dobu je dřevo bez mízy.
Z materiálu pro budoucí výrobu sudů se musejí nejprve připravit potřebné desky pro seskládání sudu. Primárně je u nich důležitá správná orientace dřeňových paprsků.
Posléze se nechává vyschnout, a to cestou přirozenou, případně uměle. Ztráta vody může činit až 30 %. Navíc nelze použít jakékoli dřevo, pocházet musí nejlépe z určité lokality či kontinentu a mělo by být nejméně 70 až 100 let staré. Žádaná jsou hlavně francouzská dřeva z oblasti kolem měst Nevers, Vogézy, Troncais, Blois, Compiegne, Fontainebleau a Pupille. Proto nelze výrobu uspěchat a bednáři mohou sudy vyrábět až po několika letech.
Zevnitř se sudy opalují hořícím dřevěným uhlím. Ve vinařském slangu se tento proces nazývá „toustování“ a trvá 15 až 45 minut. Délka tohoto procesu má vliv na chemickou strukturu dřeva, což se podepisuje také do chuťových vlastností vína.
Výsledné využití sudů je limitováno pouze tím, že se pro uložení vína mohou použít pouze třikrát. Posléze dochází k vyčerpání chuťového potenciálu materiálu. Následně se ale tyto sudy mohou ještě využít pro zrání lihovin. Může to být whisky či koňak, které i aroma vína následně přejmou.
Víno, které je tímto způsobem v sudech uzrává, se nazývá barikové nebo též barikované. Nejčastěji se jedná o víno červené, především pak odrůdy Cabernet Sauvignon a Merlot. To se dává do sudů ihned po lisování rmutu. Bílé víno by mělo v tomto sudu již kvasit.
Jaká jsou bariková vína
Jedná se o výjimečná vína, která bychom s jistou dávkou nadsázky mohli v kontextu těch ostatních označit za pomyslnou vinnou šlechtu. Výroba samotných sudů je finančně poměrně náročná, což se samozřejmě promítá i do ceny koncového produktu pro spotřebitele.
Na druhou stranu ne každému specifická chuť barikových vín vyhovuje. Objevují se v ní poměrně silné tóny. Existují navíc vína bariková mírně, ale i středně či silně. Na druhou stranu i tak mnohý konzument spíše upřednostní alternativu vína, které tímto procesem neprošlo. Platí, že každý milovník vína si musí najít to, co subjektivně jeho chuti vyhovuje.
Navíc pozor, platí, že barrique sud jednoznačně špatné víno žádným způsobem nevylepší. Vždy se od samého počátku musí jednat o kvalitní produkt. Jinak by se vytvořila přílišná chuťová disharmonie.
Kromě posílení specifických chuťových vlastností získávají tato vína taktéž potenciál archivace. Tyto sudy se tak používají hlavně ke zrání velkých francouzských vín, kterým dlouhodobá archivace zvláště svědčí.